Cuzco

Pondeli 3.9.
V osm rano nam jede vlak do Cuzca, na ktery jsme si den predem koupili listky. Mimochodem, kdyz jsme sli poprve hledat nadrazi, tak na dotaz, kde se nachazi, jsme byli poslani na mistni trziste.
Vlak jede prekvapive na cas, je cisty a personal mluvi anglicky. Nabizi nam jidlo a napoje v dolarovych cenach, coz se u nas moc nechyta, protoze Sasa nas vybavil sesti lahvinkami vina. Cisnika proto odbyvame a prosime ho o otevreni prvnich dvou lahvi. Tato situace se bude jeste dvakrat opakovat. Cestu si kratime sestihodinovou hrou v kostky a karty. Casu je dost, protoze i pres celkem kratkou vzdalenost 370 km jede vlak skoro deset hodin. Cestou se kochame krome krasne scenerie jihoamericke pampy i prujezdem nekolika trzist, skrz ktere vlak projizdi, jako by se nechumelilo. Nekteri trhovci musi narychlo posunout stanek, aby nebyl vlakem prejet. Tento zpusob cestovani nam umozni se detailne seznamit se vsemi nesmysly, ktere se evidentne daji na peruanskych trzich prodat. Treba susene mrtvoly cehosi. Cestu si neuziva pouze Radka, kterou postihla zaludecni slabost a spise nez pohled na krajinu si uziva pohled do misy. Nastesti pomerne slusne.
Do Cuzca prijizdime asi v sest. Opet se nas ujima mistni nahanec a slusnou anglictinou nas laka do hostelu. Prijimame a vydavame se na dobrodruznou cestu taxikem, protoze, jak se ukaze, nezna uplne presne cestu. Po nekolika peripetiich dorazime do hostelu a jsme ubytovani v celkem peknych pokojich, ktere ale neodpovidaji tomu, co nam nasliboval. Usmlouvame cenu a zustavame, nicmene se s nim dohodneme, ze druhy den se stehujeme o kousek dal, ale stale dve minuty od centra. Vsichni jdou spat, pouze Sasa s Radimem jdou na obhlidku mesta. Vraci se nad ranem a z cesty zpet si pamatuji pouze to, ze nemohli hostel najit. Zrejme je “unavil” dav nadhanecu na namesti, ktery je zval do vsech myslitelnych podniku v okoli a nabizel jim volne drinky.

Utery 4.9.
Predchozi vecer jsme si domluvili ridice s mikrobusem, ze nas bude cely den vozit, kde si rekneme. Uz nas nebavi organizovane vylety. Na sraz v pul desate vyrazime vsichni, ovsem s kolisavym nasazenim. Dva clenove (nechci jmenovat) se neciti uplne ve sve kuzi. Nechavame se dovest do mestecka Pisac, nad kterym se tyci nadherna incka citadela. Po hodine a pul zdolavame vrchol nad mestem a otevira se nam nadherny pohled na okoli, zejmena na posvatne udoli reky Urubamba. Po navratu dolu prochazime mistni vyhlaseny trh, davame si obed a jedeme dale udolim do vesnice Ollantaytambo, nad kterou se pro zmenu tyci nadherna incka citadela. Po prohlidce mirime k posledni dnesni staci, a sice vesnici Chinchero, kam dorazime za soumraku. Kratce ji probehneme, mrkneme na zdejsi trh a kostel, ktery je neuveritelne kycovite vyzdoben. Do Cuzca se vracime kolem osme, nasleduje vecere a hura na kute.

Streda 5.9.Rano v osm prichazi do hostelu Hernan, majitel agentury, s kterou mirime na Inca Trail. Vysvetluje nam, co si mame vzit a co nam berou a domlouvame si sraz na druhy den na 7:20. Pote vyrazime na zdejsi Florenc, coz je placek 5x5 m z udusanych slepic ve dvore a jedeme na dalsi davku inckych pamatek. Nechavame se vyvest nad mesto a vracime se po svych pres lazne Tambo Machay, jeskyne Salapunco (bezva!), ruiny Quenco a pevnost Sacsayhuaman zpet do mesta. Pred Sacsauhuamanem se zastavujeme v chlivku, kde shodou okolnosti prodavaji jidlo a piti. Davame si ruzne palacinky, sendvice a 1,1 litrove lahvace. Cim dele zde sedime, tim vice si rikame, jestli to byl dobry napad. Z kuchyne prubezne vychazi obsluhujici senora, nejaka babka, za kterou neustale behalo jehnatko ve svetru, dve kocky, dva psi, dve umounene deti a nespis jeste nejaci tvorove. Jidlo se ukazalo vice nez dobre, Radim se Sasou si dali petipatrovy sendvic, nicmene pro jistotu si v nejblizsim obchode kupujeme dve placatky rumu na dezinfekci. Po prohlidce impozantni pevnosti, predstavujici hlavu pumy, coz je krome kondora a hada jedno ze tri posvatnych inckych zvirat (jeji zuby jsou tvoreny 300 tunovymi kamennymi kvadry), se vracime zpet do mesta. Balime a psychicky se pripravujeme na Inca Trail.
Foto