Arequipa - Puno

Patek 31.8.
Rano vstavame do pohody, snidame a vyrazime na par mistnich zajimavosti, ktere nam Jarda doporucil. Jen Jana zustava v hostelu, bo ji neni dobre. Vesmes jde o kostely, ktere maji ale oteviracku mijici se s nasim harmonogramem, takze vsude je zavreno. Okruh ukoncujeme na mistnim trhu, kde se kochame pohledem na vsechno mozne i nemozne harampadi, 18 druhu brambor a obzvlaste na kurata s paratky, uriznute ovci hlavy a hovezi vnitrnosti. Tim jsme se prijemne naladili na obed, ktery si davame na hlavnim namesti na terase s vyhledem na mesto i prilehle hory. Po obede se cast osazenstva zveda a odchazi na prohlidku zdejsiho klastera. Lukas a Sasa drzi pozice a omracuji cisnika svoji brilantni spanelstinou. Ke kazde objednavce panaku dodavaji “es una emerjencia” neboli “je to nalehave”, na coz celkem slysi.
Od Jardy mame objednane listky na autobus do Puna, coz je mesto na brehu jezera Titicaca. V sest vyrazime taxiky na nadrazi, ktere prekvapive na prvni pokus trefuji cil. Autobus i pres avizovane toalety a podobne vymozenosti nema vubec nic krome smradu mistnich. Neni divu, spolecnost se jmenuje Milagros, coz znamena zazraky. Do Puna dorazime po pulnoci a hned na nadrazi se nas ujima mistni nahanec a slibuje hostel za 15 solu. Jeho nabidku bereme a nechavame se taxiky odvezt na misto. Hostel je prekvapive pekny, pokoje maji sprchy a tece v nich tepla voda. Jelikoz je teprve pul treti a nechce se nam spat, koukame se na pulku filmu Kour. To jsme si ale vybrali dobu.

Sobota 1.9.
Rano vstavame, davame si snidani a sondujeme moznosti vyletu v okoli. Carlos, nas nahanec a zrejme spolumajitel hostelu, ma cestovni agenturu a nabizi nam cestu na ostrovy na jezere na dalsi den. Pro dnesek volime prohlidku mesta (nic moc, ale kousek za mestem kotvi parnik Yavari. Byl sem dovezen v letech 1862 – 1871 po castech na lamach a slozen na miste. Moc pekna lodka. Cestu do pristavu a zpet absolvujeme motoriksou, coz je velka bzunda, zvlaste pri navratu, kdy jeda z posadek musi vystoupit a tlacit do kopce) a odpoledne vyrazime na pohrebiste Sillustani. Ridic mikrobusu je zrejme velmi zrucny, protoze behem prvnich peti minut trikrat boura do jinych aut, prejizdeni pres obrubniky radeji nepocitame a davame si z placatky na kuraz. Predjizdeni do zatacky pred horizontem take patri k jeho konickum. Sillustani je plan kousek od Puna, na brehu jezera Umayo, na ktere stoji nekolik hrobek z preincke a incke doby. Pruvodce na nas zkousi nejake kecy o pozitivni energii pri rozpazeni ve zdejsi imitaci Stonehenge (kameny jsou vysoke asi 30 cm), nicmene misto brneni konecku prstu citime akorat brneni jazyku od zvykani koky. Na celem vylete byl zrejme nejlepsi pohled na jezero, ktery byl uchvatny.
Po navratu jdeme na veceri do restaurace, ktera byla spis lidova nez turisticka. Davame si hlavne pstruhy, nekteri si davaji pstruha a la specialita domu. Za 90 korun dostavaji krome ryby jeste hranolky, ryzi, opeceny toast, volske oko, smazeny banan, hromadu zeleniny, avokado….zrejme slusny oddil. Jako digestiv si davame koktejlovy napojovy listek od shora dolu. Cita deset polozek a cisnik je s kazdou objednavkou stale vice vydesen. Mysli si, ze se nas zbavi, kdyz bude do kazdeho dalsiho drinku davat stale vice alkoholu, ale to nas nezna. Jeden z nejlepsich bych “gin con gin”, coz byl prekvapive opravdu gin s ginem do dvojdecky.

Nedele 2.9.
Na sestou mame domluvenou snidani, pote odjizdime do pristavu a vyrazime kocabkou pro cca 25 lidi smerem ostrovy na jezere Titicaca. Po pul hodine jsme u ostrovu Uros – jsou to plovouci ostrovy vyrobene z rakosu. Kazdy ostrov obyva minimalne 7 rodin a ostrovu je celkem pres 40 a lide se na nich zrejme mnozi jen mezi sebou. Po ostrove se chodi jak po molitanove matraci, skok ze strechy lodi na nej neni zadny problem (Lukas pad tlumi efektnim parakotoulem). Po chvili zevlu na hezkem, ale ocividne turistickem ostrove volime presun na dalsi pomoci “puvodniho” rakosoveho clunu. Domorodci nam na rozloucenou zpivaji zdejsi verzi songu “cervene kameni”. Po rakosovych ostrovech mirime dale na jezero a po dvou hodinach pristavame u ostrova Taquile. Ten je pro zmenu obyvan lidmi, kteri se mnozi jen mezi sebou. Po okruhu po ostrove si davame obed, uctivame Pachamamu (matka zeme) vylitim loku piva na zem a vracime se na lod. Prvni cast cesty zpatky absolvujeme na horni palube a hrajeme stupido, ve kterem jsou nejjalovejsi Jana & Radim. Pote vytahuje Robert na svetlo bozi neuveritelnou hru na casopisy, ktera prekvapive spociva ve jmenovani casopisu….Po navratu jdeme na veceri a pak spat.
Foto