Arequipa 28. - 31. 8.

Dalsi den vyrazime po seste, abychom se vyhli vyhni. 1300 vyskovych metru zdolavame za tri a pul hodiny a nahore se nam uz nedycha uplne dobre. Nicmene, vyhlidky po ceste stoji za tu drinu. Po dalsi pul hodine dorazime zpet do vyhoziho bodu, hospoda v Cabanaconde. Opet si objednavame snidani s upozornenim pro obsluhu, ze mame jen hodinu cas do odjezdu autobusu. Je nam vyhoveno, ale jen co se vajicka ukazou na stole, hospodsky nam oznamuje s usmevem ve tvari, ze autobus nejede za hodinu, ale za deset minut. Bereme to jako dobry vtipek, hospodsky se ale nesmeje. Neni to Novotny. Zvaznime a rveme do sebe housky po dvou, abychom jej stihli. Na otazku, jak je mozny takovy posun, kdyz odtud autobus vyjizdi, hospodsky odpovida: „peru time“. Na tomto miste musime zminit pruvodce druhe skupinky z naseho hostelu Davida. Nebyt nej, tak jsme v loji. Nekolikrat nam rekl, kudy mame jit, v kempu nam nosil veceri a take nam preobjednal listky na autobus, abychom měli mistenky. V behu dojidame housky s marmeladou a naskakujeme do autobusu smer Chivay. Peruanska hromadna doprava by vydala na samotnou kapitolu. Hlasita hudba, stale troubeni, tisíc druhu smradu, male deti v satcich na zadech matek, prodejci masovych pirohu a kvalita cest, ktera si nezada s tankodromem. Alespon, ze vyskakujeme ze sedadel v rytmu tahlych knucenic, linoucich se X hodin z repraku. V Chivay, coz je mestecko na puli cesty do Arequipy, regenerujeme ztuhle koncetiny v mistnich termalnich laznich. Je to nadhera, tepla voda nas uplne rozpousti. Po dalsich trech hodinach v autobusu (viz vyse, Sasa to mel navíc vysperkovane o smradocha & tlustocha za sebou a vedle sebe) dorazime do Arequipy. Bereme tago, jedno pro zmenu bloudi a posadka dorazi o deset minut pozdeji. Zacina byt boj o cestu taxikem s Roubalovejma, protoze ti se jako jedini zatim neztratili. Ostatni dvojice mají skore tri cesty\dve zakufrovani. K veceri nam Jarda vari gulasek, abychom nezapomeli na domovinu. Nabastime se, dame par piv, napiseme tenhle elaborat a jdeme spat.
Foto

Nasca! 27.8.

Rano nas probudily dozvuky karaoke v podobe bandicky mutujicich kohoutu a plni sily jsme vyrazili na letiste, kde se mel dle dohody s provozovatelem hostelu konat vyhlidkovy let nad planinou Nazca. Dve sralbotky (Jana a Anicka) se vydaly pouze na vez, odkud jsou videt tri obrazce a par linii. Zbytek odvazne nasedl do dvou ctyrmistnych letadylek a vyrazil smer obrazce. Nekteri clenove meli vetsi zazitek ze samotneho letu (zatimco jedna posadka si uzivala psi kusy a la horska draha, druha posadka se bavila na ucet zeleneho Sasi), nez z obrazcu. Pote jsme si dali vyborny obed a domluvili se s mistnim nahanecem na odpolednim programu: navsteva pohrebiste Chauchilla s mumiemi, incky akvadukt Cantallo, keramicka dilna a zlatokopecky skanzen (tamni majitel umel diky kontaktum na nejake ceske geology par slov cesky a pri nasem odchodu se vytasil s fleecovou bundou s nasitou ceskou vlajkou). V jedenact vecer nasedame do autobusu smer Arequipa. Jakmile jsme zmercili rvouci parchanty na sedadlech pred nami, polovina vypravy polyka kynedril a vcelku v pohode usina. Zbytek trpi, zvlaste kdyz se jeden z vyse zminenych parchantu pobleje jak hovaho nekolikrat za noc na ruznych mistech. Zvraceni ho bavi, doufejme, ze se tim nebude chtit zivit. V Arequipe jsme brzy rano. Je hezka. Bereme si taxi za ukrutne 4 soly (28 korun) a jedeme s nimi pres pul mesta do hostelu, na ktery jsme dostali tip. Jeden taxik netrefil, ridic je tu asi novy. Mimochodem, vetsina taxikaru jsou tu asi novi, protoze jsme jeli taxikem zatím trikrat a pokazde se jedno auto ztratilo. Jsme tu tri dni a centrum mesta jiz zname lepe nezli oni.Provozuje ho cech Jarda, vesele nas vita a my oplacime slivovici. Po ubytovani a mensi prochazce po meste, spojene s kafickem. Od jedne do ctyr jsme si dali aklimatizacni rafting na mistni rece Rio Chili. Velka parada, skveli instruktori a pustili jsme se i do vetstich akci, protože jsme byli prevleceni. Holt asi slusny oddil. Pote jsme si zajeli na veceri, Sasa snedl krysu a pak vypil s Radimem a Jardou lahev slivovice, kterou mel Radim na cely mesic na vypalovani jako pripravu na nocni presun a nasledny dvoudenni trek do kanonu Colca. Take si dali asi litr mistni palenky pisco (humac, ale studene s citronem ujde). Ti chytrejsi si sli na par hodin lehnout. Pred jednou nas cekaji taxiky, vezou nas na nadrazi a v pul druhe vyrazime na cestu ke kanonu Colca. Jsme tam pred sestou, respektive kousek pred kanonem na mistni atrakci vyhlidky na kondory. Venku je ukrutna zima, vsichni se navlikaji do vseho co maji vcetne rukavic a cepic. Navic je to pres tri tisice a je to znat, nedycha se uplne nejlepe. Po chvili cekani vidime prvniho kondora a brzy jich nad nami krouzi cela rada. Kdyz se nabazime, vyrazime, vyrazime dale po smeru a po hodine chytame autobus na poslednich par minut do cile v mestecku Cabanaconde. Zde si davame vydatnou snidani – volska oka, pecivo, kavu, caj a pivo (Lukas a Sasa). Pred jedenactou vyrazime a cesta se brzy spousti dolu do kanonu. Mijime se se skupinkou ctyr turistu, kteri s nami jedou z hostelu a maji pruvodce, ktery byl od Jardy instruovan se o nas starat. Zvykneme si par davek koky a hned se nam jde zvesela (mame take bonbonky a susenky a po nich se jde taky zvesela). Kokovy arzenal zakoupil v kocovine Sasa, za coz mu patri nase nehynouci diky. Za ty brnici jazyky to stalo (a navic je to dobry). Po nekolika hodinach neustaleho klesani se dostavame k mostu pres reku na dne kanonu, kde si davame necelou hodinku oddychu a osvezeni. Pak nas ceka kus stoupani, kde jsme samozrejme zakufrovali a ztratili cca 20 minut. Po dalsi pul hodine nejistoty konecne nachazime spravnou cestu, a sice ostre vzhuru brutalnim stoupanim. Pote jdeme asi hodinu po vrstevnici a za soumraku se konecne spoustime do kempu Oasis. Je na brehu reky, rakosove bungalovy a bazen. Mistni nam vari veceri – vybornou zeleninovou polevku a spagety s omackou, samozrejme zeleninovou (neni tu elektrika, takze masicko nee). Pote se jeste podava caj z listecku koky, ktery je vynikajici. Zcela zmozeni usiname v devet.
Foto
Foto

Konecne v Peru! 26.8.

Poprve se nam podarilo uspesne smlouvat – při presunu na autobusove nadrazi jsme kyvli na prvni nabidku, kterou nam taxikar udelal. Jana mu nasledne dala pro jistotu jeste dysko…. Na nadrazi jsme byli jiz uspesnejsi, protoze jsme vydyndali slevu pro studenty pro celou skupinu. Autobus spolecnosti Cruz del sur byl co do prostoru nejluxusnejsi, jakym jsme se kdy prepravovali. Dostali jsme i najist a zahrali jsme si bingo. Po ceste pres Icu a Pisco jsme projizdeli oblasti postizenou zemetresenim a nebyl to hezky pohled. Místy byly zborene cele bloky budov. Diky ztrate zpusobene bezvadnym stavem letadel spolecnosti Aeropostal jsme museli vynechat z programu navstevu oazy Huacachina, coz nepotesilo Radima, ktery si tam chtel zajezdit na svatem prkne (saintboarding). Po prijezdu do Nazcy se na nas vrhla parta nahanecu se skvelymi nabidkami ubytovani. Nejvytrvalejsi byla dvojka licitatoru, kteří se navzajem prebijeli, aby nakonec vyplynulo, ze patri ke stejnemu podniku. Nakonec jsme se s nimi dohodli na cene, kterou pak stejne při placeni zkusili natahnout. Hajzlove. Po ubytovani jsme vyrazili na bulvar a po zaparkovani v karaoke baru jsme si dali mistni speciality: mochito, ktere ze vseho nejvic pripominalo naredenou zelenou, peruanske pivo, ktere neni spatne a prvni ochutnavku koka caje, to cele okorenene peruanskymi sladaky & otresnym zpevem. Vecer jsme vysperkovali zakoupenim dvou placatek mistnich koralek ze spolecneho fondu – jedna horsi, nez druha.

59 hodin Tour de Letiste

Letiste c.1 – Frankfurt – Černý Petr od Sasovy sestricky prichazi na scenu. Intelektualne narocne studium pravidel zabere polovinu casu před odletem, ve finale vyhrava Janicka luxusni posezeni na stolecku mezi spolupasazerkami (viz video).
Let pres ocean – mista nam zasedl Maradona, kterému pro jeho plynulou slovenstinu neslo nadavat (i kdyz to lukas zkousel). Krasna letuska se zarivym úsměvem, která bohužel chodila v jiné nez Sasove ulicce. Osmiclenna ňamarila (vlivna skupina) vypila hodne piv a bourbonku. Film stoleti Blades of Glory polovina vypravy prospala a hodne litovala. Letiste c.2 - Caracas – mega rychly indian za prepazkou, který jakymsi simsalabim posunul nas let. Černý Petr a Radim prinasejici vyhru krem dementu (liker Creame de menthe, prekvapive venezuelska zelena). Nasleduje prvních krasnych hodne hodin prospanych v hale klimatizovane na pasažérsky velmi friendly teplotu 5 stupnu. Další posun letu. Nekolik navstev duty free shopu pro chilske vino, z nebe se snasi v poradiprvni voucher na dlabanec. Ve dve rano uplne zruseni letu, nejakou zahadouse jim porouchalo letadlo, coz je tak jedina vec, ktere spanelsky rozumime. Radeji tedy rozbijime lezeni ve stale stejne krasne klimatizovane hale. Dlouhou chvily si kratime hranim cerneho petra, zachodu a svindlu, v cemz je ¨nejlepsi¨ radka. Nad ranem uz vime, ze nas nevpasujou do jinych letu,pres Bogotu letet odmitame, cekame na opravu letadla. Snasi se druhy voucher a pred polednem zabaveni pasu a eskorta do hotelu. hotel se nam moc libil, pivo, bazen, postel, rybicka s ryzi, pivo, postel, radim se saskem jeste pivo, pivo, rum bez koly s kolou, pivo, plaz a vlny. Po peti hodinach eskorta zpatky, dalsi voucher a po celkovych 30 hodinach v Caracasu prekvapive odlet strojem, kteremu jsme radeji nez rozbite zacali rikat opravene letadlo. Koma v letadle pod dozorem desne prisnych letusek soustruhovanych do jednoho tvaru a formy. Pristani, ceske vyvorane mysi se raduji neprilis dlouho, kamaradum pasazerum se podari vysvetlit nam, ze letadlo nouzove pristalo v uplne pralesni riti kvuli zavade (opraveneho) motoru. Letiste c.3 - Pucallpa (PR - pralesni rit) - 72 hodin bez spanku je lepsi nez pul litru rumu. Radeji nehrajeme Petu, protoze bychom se radi z PR dostali. Snidane juice ala rozslehane mango se zachodovou vodou, kafe ala kompost. malarie a brouci vsude okolo. Po osmi hodinach udelal clovek se sroubovakem stouchy stouchy a mohlo se letet, Radim navrhuje pridat do hlaseni v letadle take anglickou frazi ¨pripoutejte se, zavada obnovena¨. Mohla by se hodit.Po 59 hodinach cest pristani v Lime.
foto1 foto2 foto3