Konecne v Peru! 26.8.

Poprve se nam podarilo uspesne smlouvat – při presunu na autobusove nadrazi jsme kyvli na prvni nabidku, kterou nam taxikar udelal. Jana mu nasledne dala pro jistotu jeste dysko…. Na nadrazi jsme byli jiz uspesnejsi, protoze jsme vydyndali slevu pro studenty pro celou skupinu. Autobus spolecnosti Cruz del sur byl co do prostoru nejluxusnejsi, jakym jsme se kdy prepravovali. Dostali jsme i najist a zahrali jsme si bingo. Po ceste pres Icu a Pisco jsme projizdeli oblasti postizenou zemetresenim a nebyl to hezky pohled. Místy byly zborene cele bloky budov. Diky ztrate zpusobene bezvadnym stavem letadel spolecnosti Aeropostal jsme museli vynechat z programu navstevu oazy Huacachina, coz nepotesilo Radima, ktery si tam chtel zajezdit na svatem prkne (saintboarding). Po prijezdu do Nazcy se na nas vrhla parta nahanecu se skvelymi nabidkami ubytovani. Nejvytrvalejsi byla dvojka licitatoru, kteří se navzajem prebijeli, aby nakonec vyplynulo, ze patri ke stejnemu podniku. Nakonec jsme se s nimi dohodli na cene, kterou pak stejne při placeni zkusili natahnout. Hajzlove. Po ubytovani jsme vyrazili na bulvar a po zaparkovani v karaoke baru jsme si dali mistni speciality: mochito, ktere ze vseho nejvic pripominalo naredenou zelenou, peruanske pivo, ktere neni spatne a prvni ochutnavku koka caje, to cele okorenene peruanskymi sladaky & otresnym zpevem. Vecer jsme vysperkovali zakoupenim dvou placatek mistnich koralek ze spolecneho fondu – jedna horsi, nez druha.